SRDCE Z LÁSKY DAROVANÉ | ZŠ Železná Ruda
Menu
Nabídka
Levý sloupec - Srdce z lásky darované
Kontakty
Základní škola a Mateřská škola Karla Klostermanna Železná Ruda, příspěvková organizace
Zahradní 403
340 04 Železná Ruda
IČO: 709 39 471
Kancelář školy:+420 376 397 024
skola@skolaruda.cz
Ředitel školy:
+420 724 996 924
reditel@skolaruda.cz
Školní družina:
+420 606 789 348
+420 376 397 143
+420 734 436 780
jidelna@skolaruda.cz
ID schránka:
8nrmd9d
Mateřská škola:
+420 376 397 161
+420 606 789 446
skolka@skolaruda.cz
Pravý sloupec - Srdce z lásky darované
MATERIÁLY PRO ŽÁKY
Nepřehlédněte
Sledujte informace o dění na naší škole v rubrice Ze školy i za školou v Železnorudském zpravodaji
Volnočasové aktivity ve školním roce 2024/2025
Srdce z lásky darované
Na podzim se žáci šesté a sedmé třídy zapojili do výtvarné a literární soutěže časopisu Age na téma Srdce z lásky darované. Cílem soutěže bylo vytvoření srdce jakéhokoli formátu a libovolnou technikou. Literární část soutěže vybízela, aby se děti zamyslely nad otázkou, komu by chtěly svou kolektivní práci věnovat a proč.
Vznikla zajímavá dílka a neméně zajímavé texty.
LÁSKA JE SILNĚJŠÍ NEŽ BOJ
U hranic s Německem na Šumavě bylo malé městečko. Jmenovalo se Železná Ruda. Na jeho okraji stála velká škola a v jejích zdech se učila sedmá třída, která nebyla vůbec zlobivá, což je u tříd v tomto věku velmi neobvyklé.
No, možná že přece jen žáci někdy vystrčili drápky. A protože si to uvědomovali, chtěli se svým učitelům odvděčit, za tu těžkou práci, kterou s nimi mají. Nevěděli však jak. Dospělým se totiž těžko říká, jak je máme rádi. A o to víc, když tím dospělým je učitel, který má být společným úhlavním nepřítelem.
Po několika dnech přemýšlení a hledání našli v časopise Age soutěž Srdce z lásky darované a velice nadšeně se vrhli do práce. Nejprve měli mnoho odlišných nápadů, ale shodli se na jednom – vysypat na papír všechno to, co si píší a kreslí po okrajích sešitů, zatímco učitel před nimi plýtvá svými silami. V jejich hlavách se tou dobou totiž honí úplně jiné myšlenky.
Jistě vás již napadlo, že mluvíme sami o sobě.
Práci vévodí nedobytné srdce, které snad už někdy zdobilo sešit každého žáka. Kolem něho je spousta citátů o lásce a přátelství. Jejich obraz má symbolizovat také odvahu a odhodlání nevzdat se svých snů a jít vlastní cestou. Slova v mnoha jazycích znamenají pouze jedno. Lásku. Mezi ně se ale vloudily také nápisy, které s tématem nemají nic společného, jako například Dr. Pepper, který si většina chlapců kreslí do sešitu, když učitel chrlí na tabuli nepochopitelné matematické vzorce.
Červeně zvýrazněná jména chlapců ze třídy zdůrazňují, že i když mají čerty v očích, dokáží vyjádřit své city. Zlatá jména dívek snad vysvětlí citát, který se stal hitem celé třídy: „Klíčkem k dívčím srdcím se stal klíček od automobilu.“ Každý asi pochopil proč. Láska může mít mnoho podob.
Nezapomněli jsme také na kmínek břečťanu, jehož lístek, jak málo kdo ví, se už ve starověku stal symbolem lásky a základem pro tvar srdce, jak ho známe dnes.
Spolupráce nám dodala jistotu, že i když nevyhrajeme tuto soutěž, ve svých srdcích budeme cítit, že jsme něčeho dosáhli SPOLU, a to i díky našim učitelům, kterým bychom tímto chtěli poděkovat za vše, co pro nás dělají. Víme však, že to dokážeme zcela ocenit až po letech.
Keramické srdce přátelství
Naše keramické srdce je rozděleno na 16 dílů, přesně tolik, kolik je žáků v naší třídě. Patříme k sobě, jsme spolužáci, kamarádi. Jsme jako jedna velká rodina. Barvy duhy na srdci jsou symbolické. Červená barva představuje lásku, oranžová radost, žlutá tvořivost, zelená cit a empatii, modrá poctivost a fialová samostatnost.
Na jaře byla naše třída na výletě v Klatovech. Poté, co jsme oběhli všechny pamětihodnosti, jsme unaveni usedli na lavičky v parku. Po chvíli k nám přisedla starší paní. Byla velmi milá a zajímala se, odkud jsme. Vzpomněla si, že nedaleko našeho města bydlí její kamarádka z dětství, kamarádka z dětského domova. Na chvíli jsme zkoprněli a uvědomili si, že tahle milá paní pravděpodobně neměla bezproblémové dětství, jako máme my. S nataženýma ušima jsme pozorně poslouchali její příběh.
Vyprávěla, že v dětském domově byla do svých 11 let a měla tu spoustu kamarádů. Potom se jí ujali milí lidé. Když odcházela, bylo jí smutno. Věděla, že se jí bude stýskat po dětech, se kterými vyrůstala a uvědomila si, že některé z nich už možná nikdy neuvidí. Když svůj příběh dovyprávěla, rozloučila se s námi a odešla. Zůstali jsme sedět jako opaření. Většině z nás je právě 11 let a nikdo z nás si v té chvíli nedokázal představit, že bychom se měli rozdělit jeden od druhého.
Naše keramické srdce bychom rádi věnovali dětem z nedalekého Klokánku v Janovicích. Po odchodu z domova by každý z nich dostal jeden dílek skládačky. Každý rok by mohli uspořádat schůzku a jednotlivé díly by skládali k sobě. Tak by na sebe nikdy nezapomněli.
Víme, že dětí bez rodiny, bez mámy a táty je více, než našich 16 puzzlů. Našim velkým přáním je, aby takových dětí bylo na světě co nejméně.